Dovolte mi podělit se s vámi o zážitky z krásného výletu do Černé Hory na Balkáně. Jeho cílem bylo jednak promodlit situaci v tomto národě – nikdy tam ještě nebylo větší probuzení a je tam velmi málo znovuzrozených věřících; jednak povzbudit Boží služebníky, kteří tam pracují. Také pro nás, účastníky 15-členné skupiny, byl tento výlet důležitou příležitostí k budování se v Pánu. Vedoucími výletu byli náš milý švédský apoštol Micael Lundin a náš pastor Michal Vaněk.
Den 1. – sobota 27. 4.
Naše skupinka sestávala ze tří Pražáků, dvou sester z Bratislavy, několika sourozenců z Jihlavy a většina nás byla z Brna. V 10 hodin jsme se sešli v hlavním městě Podgorici na určeném místě, kde jsme se i ubytovali. Po úvodní instruktáži Micaela Lundina jsme dostali čas na odpočinek (někteří totiž kvůli cestování v noci nespali) a později odpoledne jsme se vydali na blízký kopec Goricu, ze kterého byl krásný výhled na město Podgorici, zalitou zlatavými paprsky podvečerního slunce. Tam jsme se modlili a žehnali jsme městu i celému státu Černé Hoře.
Obrázek č. 1 – Na Gorici
Večer nás přišel navštívit Američan černohorského původu Mark Bojovič, sdílel se s námi o své misijní práci a chvilku jsme se s ním pomodlili. Micael Lundin nám kladl na srdce důležitost misie mezi národy podle slova Pána Ježíše: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…”
Den 2. – neděle 28. 4.
Ráno v 10 hodin jsme se všichni setkali v jednom z našich apartmánů, abychom se mohli společně pomodlit za průběh dne. Potom jsme šli do blízké ulice na bohoslužebné shromáždění místní církve v Podgorici, vedené Draganem a Vesnou Novakovic.
V malé čisté místnůstce jsme byli pospolu asi s šesti Černohorci, které jsme početně úplně zaplavili! Nejdříve jsme chválili Pána jejich písněmi v krásném slovanském jazyce, v lecčems nám blízkém a někdy trochu legračním, a Duch svatý byl s námi. Michal Vaněk kázal o víře a odpuštění, aby posloužil místním věřícím v jejich slabém místě. Tamní církve a pastoři jsou totiž dost rozdělení a potřebují se spolu smířit! Na konci byly modlitby s těmi, kteří potřebovali někomu odpustit. Potom jsme se rozloučili s místními bratry a sestrami vzájemným spontánním objímáním a žehnáním a doufám, že jsme je potěšili.
Na oběd nás Micael zavedl do blízké restaurace, kde jsme se dobře poměli s výborným místním jídlem.
Odpoledne jsme jeli auty do přímořského městečka Budvy. Tam jsme se setkali s misionářskou dvojicí Dimitrijem a Irinou z Běloruska, kteří potřebovali naše modlitby a povzbuzení. Jsou už čtyři roky v Budvě na misii, Dimitrij se kvůli tomu dokonce vzdal velmi lukrativní pracovní nabídky zaměstnavatele, protože chtěl ze srdce sloužit Pánu, ale místo očekávaných výsledků přicházejí tvrdé problémy, takže se rozhodli vrátit se do Běloruska. Potřebovali pomoc a podporu – modlitební a asi i finanční, protože někteří byli vedeni věnovat jim finanční dar. Dostali ubezpečení, že Pán vidí jejich věrnost a jejich práce určitě nebyla marná a vydá své plody později. Zatím bude v Budvě působit další manželský pár, který má pět dětí, takže Boží práce v Budvě bude pokračovat a je tu za co se modlit.
Obrázek č. 2 – Černohorská Budva, jedna z perel jaderského pobřeží.
Večer jsme se zase sešli v největším apartmánu, Micael nám přinesl pizzu a znovu se s námi sdílel o problematice Černé Hory.
Den 3. – pondělí 29. 4.
Ráno lilo jako z konve; rychle jsme nasedli do aut a jeli navštívit druhé největší město Černé Hory, Nikšič. Tam jsme potkali dva zajímavé bratry z Bratrské církve, kteří pracují se studenty humanitních fakult Černohorské univerzity umístěných v Nikšiči – Srb Danijel Petkovski a univerzitní profesor z Anglie Peter Stonelake. Snaží se pořádat různé akce pro studenty a mládež a zaujmout je pro Pána Ježíše. Vysvětlili nám situaci mezi národy bývalé Jugoslávie a doplnili tak, co nám dřív řekl Micael; poněkud vypjatý nacionalismus a hlavně ztotožnění národní identity s pravoslavným náboženstvím (myšlení ve stylu “půjdu-li do protestantské církve, nebudu již Černohorcem”) brání místním lidem přijmout evangelium a následovat Pána Ježíše. Také s nimi jsme se chvíli modlili, abychom je podpořili v jejich díle v Pánu.
Po obědě v místní restauraci jsme se vrátili do Podgorici, tentokrát k budově univerzity – totiž dalších fakult, které jsou v Podgorici. (Černohorská univerzita má 19 fakult rozesetých po více městech; v Podgorici jsou fakulty technického a přírodovědného zaměření.) Modlili jsme se tam ve skupinkách za univerzitu.
Blízko je pravoslavný chrám Kristova vzkříšení. Ten jsme také navštívili a modlili se uvnitř za pravoslavné věřící, aby jim Bůh dal probuzení a poznání Ježíše Krista.
Obrázek č. 3 – Naše skupinka před pravoslavným kostelem Kristova vzkříšení
Obrázek č. 4 – Budova, kde jsme byli ubytováni v moderních apartmánech
Den 4. – úterý 30. 4.
Brzo ráno jsme se vzbudili, odjeli na letiště a přes Budapešť cestovali domů.
Boží dílo pokračuje!
Další den po našem odjezdu měl jet Micael do Sarajeva na shromáždění pastorů a vedoucích ze zemí bývalé Jugoslávie a dalších balkánských států. Intenzívně nám kladl na srdce, abychom se za tuto akci modlili, protože se tam mělo řešit vzájemné odpuštění a sjednocení, tak aby Kristova církev byla na Balkáně jednotná a Pán mohl dát duchovní průlom a začít ve větší míře přidávat do své církve nové věřící. Podpořili jsme tedy Boží dílo dalšími modlitbami – a Pán se oslavil a opravdu se v Sarajevu dotýkal srdcí shromážděných pastorů tak, že se slzami v očích se káli a odpustili si, co proti sobě měli, a smířili se!
Jak jsme po celou dobu prožívali, Pán má Černou Horu a Balkán vůbec velmi na srdci a my jsme mohli být u počátků Jeho velikého, spasitelného díla!
Obrázek č. 5 “Ať je věčná Černá Hora”, přeje billboard u silnice z letiště. Amen – to se stane v Ježíši Kristu!
