Eva pocházela z nevěřící rodiny. A pokud někdy mimochodem uslyšela slovo Bůh, vnímala to tak, jako by se mluvilo třeba o nějakém mimozemšťanovi.
Tak to šlo zhruba do jejích 55 let. Pak jí onemocněla máma. A její nemoc byla těžká, dlouhá. Mamka ji nejdřív tajila, ale rakovina byla už v 88 letech nevyléčitelná. A Eva byla na všechno sama. „Bylo to zlé, čím dál horší“, říká. “ Poslední tři roky brala maminka už jen utišující léky proti bolesti a ani ty nepomáhaly. Měnila se i její povaha a já byla jediný blízký člověk, který musel snášet to zoufalé střídání nálad…“
Ano, v jednu chvíli Eva náhle ucítila: dál už nemůžu, jsem na dně. A přestože nikdy dřív o Bohu neuvažovala, v tom okamžiku z posledních sil zavolala: Bože, pomoz mi prosím, ať to vydržím!
„Najednou jsem ucítila zcela zřetelně svou obnovenou sílu a věděla jsem úplně jistě, že Bůh je.“ Tím však její příběh nekončí. Eva sice skutečně s touto Boží pomocí posloužila své mamince až do konce, ale jak nám prozradila, byl to přitom jen začátek její cesty k Bohu. „Zatím jsem si Ho představovala jen jako jakousi mocnou energii…“ přiznává.
Bůh však s ní pracoval dál. Po roce přivedla Evu jedna její křesťanská kamarádka ke spolupráci do Vesny, kde se seznámila s dalšími dvěma věřícími ženami. „Nevěděla jsem tehdy ještě, že jsou věřící, ale chovaly se tak, že mi to moc pomáhalo“, říká. Jedna z těchto nových přítelkyň se přitom obrátila ke Kristu teprve krátce před jejich seznámením, a proto ještě plná prvotního nadšení z této úžasné změny ve svém životě doporučila Evě kurs Alfa. Eva však po první večeři v Alfě odešla a už v ní nepokračovala. „Obrácená“ kamarádka se ale nevzdala a příští rok pozvala Evu znova. „Dnes už vím, že se za mě po celou dobu modlila“, usmívá se Eva.
A tak Boží jednání v Evině životě pokračovalo dál a po malých krůčcích začínalo měnit i její život. Vzpomíná třeba, jak na jednom ze setkání křesťanské skupinky začala mluvit v jazycích a z ničeho nic citovala verše z bible, které přitom nikdy předtím nečetla a neznala, anebo jak každá její modlitební prosba byla vyplněna…
Tohle všechno se dělo až do jejích 60 let, kdy… „Byla jsem s Pánem pořád v kontaktu“, vypráví Eva. “A přesto jsem mu jednou ráno řekla: Už věří m na 99% v Tvou existenci, chybí mi ale ještě to jedno procento… V tom okamžiku jsem byla náhle zcela paralyzovaná, nemohla jsem se vůbec pohnout, ani konečkem jediného prstu… A tak jsem jen zašeptala: Pane, už Ti věřím, prosím Tě, pusť mě! A On povolil.“
A tak za těch 14 let, co žije Eva s Bohem, se s Ním o všem důležitém radí. A vždycky ucítí, s čím souhlasí a s čím ne. Nikdy nezalitovala tohoto obratu ve svém životě, který si bez Něho už vůbec nedovede představit. Třebaže dnes dávno neplní každé její přání jako zpočátku, kdy se seznamovali. Eva už totiž ví, že na Jeho moudrost prostě nemá!
Hana Švédová
10.9. 2016
